O obci

V roce 1556 Mezerziczko, v dalším století Meszericžko nebo Meszricžko, v 18. století Messreicžko, Meseritzko, Klein Meseritzko, až posléze v 19. století se poprvé objevuje tvar Mezeřičko, Meseřitschko, a v roce 1872 Meziříčko. Ves nad soutokem dvou potoků, chcete-li, ves mezi říčkami.

Meziříčko jeste nejvýchodnější vesinicí okresu Jihlavského, východně  od Jihlavy. Rozkládá se v údolí při císařské silnici z Jihlavy do Brna po levé straně. Ježto větší část osady leží mezi dvěma říčkami - potoky, jež se spojují hned pod osadou v říčku Lysou, má odtud jméno své.

Kdy osada byla založena není určitě známo, ale jmenuje se již v 15. století. Roku 1842 měla 56 domů se 395 obyvateli. Po válce třicetileté tu bylo jen 13 domů osedlých.
Vesnicí jde okresní silnice (od Řehořova přes Meziříčko k Černé) z roku 1830. Kromě 6 domů, jež stojí těsně vedle sebe, jsou mezi ostatními mezery. Domy stojí do ulice dílem průčelím, dílem štítem, jsouce roztroušeny po většině bez ladu a kladu, grunty jsou smíchány s chalupami.

Roku 1785 vznikla z bývalého jesuitského dvora nová část osady "familianti". Domy,  mimo 4 dřevěné, jsou stavěny z kamene i cihel a zomítány. V každém větším domě jsou zpravidla 2 světnice, velká a malá, a kuchyně, k domu přistavěn je chlév a kůlna. Stodola stává obyčejně opodál. Nábytek i kroj nevykazují nic zvláštního, neboť národní kroj již vymizel téměř úplně.
Vesnice se dvorem, jakož i všecky okolní vesnice, náležely řádu benediktinskému v Třebíči. Opat Ignác zastavil ji okolo roku 1409 Ješkovi Strečkovi za 30 kop, což potvrdil roku 1418 nástupce jeho opat Jindřich II. Okolo roku 1493 náležela Jiřímu z Řehořova, načež prodána opět jiným rodům byla.

V 16. století drželi Meziříčko Dornkreilové z Eberharce, jihlavský měšťanský rod patricijský, až roku 1613 nabyl Meziříčko Hynek Grün ze Stürzenberka koupí za 12.000 zlatých moravských. Tento, účastniv se povstání proti Ferdinandovi II., pozby statků, které zabaveny a prodány pouze za 2.000 zlatých moravských Šmilauerovi ze Šmilova, jež je daroval jesuitům koleje Jihavské, kteří drželi meziříčko až do roku 1785, kdy byli vypuzeni a dvůl téhož roku rozprodán na jednotlivé dílce "familie".

Až do roku 1848 robotováné zde z gruntů po 15 dnech práce a 3 dni na hon ročně, mimo to musil každý odvésti 12 sáhů dříví do Jamného a 10 měr ovsa a zaplatiti 20 zlatých. Domkáři robotovali 13 dní a platili 1 zlatý.

Vrchnosti konány robotou práce tyto: sečeny louky, sušeno seno, žato obilí, vybírány brambory a vůbec konány veškery práce potřebné při polním hospodářství. Každý osadník dával 10 mandelův obilí a z gruntu mimo to 2 žejdlíky másla.
Ve dvoře (nyní č. 2) bývala do roku 1785 kaple, kdež konány i bohoslužby, zvonek zdejší pochází z roku 1730.
Meziříčko má jednotřídní českou školu obecnou se 70 žáky. Léta 1793 počal v Meziříčku vyučovati prvý učitel Jan Čermák, kde učil až do roku 1796, kdy postavena obecní škola z kamene byla. Roku 1826 vystavěla obec nynější školu větší. Do roku 1863 měl učitel příjmu úhrnem 141 zlatých v.m. K tomu dostával od Jamenské vrchnosti 3 sáhy dlouhéko měkkého dříví a od obce též 3 sáhy. Od roku 1863 měl pak učitel z obecní pokladny 210 zlatých. Pamětní kniha školní jest od roku 1884, založena učitelem Joserfem Semrádem a knihovna žádkovská od roku 1881, zřízená nákladem obecním má na 100 svazkův.

Jmění obecní sestává z 8 jiter 965 čtverečných sáhů rolí, zahrad 63 čtverečných sáhů, 2 jitra 1391 čtverečných sáhů luk, 730 čtverečných sáhů pastvisek a ze 16 jiter neplodné půdy.

Před lety bylo v Meziříčku sídlo hopodářského úřadu. Po přeložení jeho do Jamného, kde sídlel vrchnostenský úřad panství Meziříka až do roku 1848 a jeho archív dodnes tam na panských sýpkách jest uložen, nazýval se celý statek "Jamné - Meziříčko".
V 16. stolet byl tu svobodný dvůr poplužní a od roku 1613 také tvrz s velikými zahradami, dle pověsti chmelnice. Veliká neúroda byla tu roku 1816, tehdy byla míra žita za 25 zlatých a dva roky potom pouze za 35 grošův.
Roku 1811 vyhořela úplně druhá polovice vesnice.
Nejdéle drží rodný dům  (asi po 200 let) rodina Mrázova z č. 39 a Zemanova z č. 34. K obci leží samota "obecní pazderna".